Sbírka krátkých myšlenek o mysli, realitě a vnímání, psaná mezi lety 2002–2012.

Největší problém je, že žádný problém není.

Co mám dělat? Jak se mám rozhodnout?
Je to jedno. Nemusím zápasit, jsou to pouze mé myšlenky.
Stačí je jen pozorovat, boj proběhne i beze mne.

Neklid je nutné ponechat osamocen,
pak nebudu neklidný, budu jen já a neklid.

Jsem šťastný. Nic se mne nedotýká.
Nic nechci. Ani štěstí.
Jsem šťastný, protože mi nic nechybí.

Protože nic nechci, mám vše, co chci.

Ztotožnění způsobuje bolest i radost.
Nezávislost osvobozuje od pociťování
a způsobuje skutečný klid,
který nelze pociťovat ani mít,
tento klid je možné jen uskutečnit.

Jediné dobro je to, co směřuje člověka do jeho nitra.
Takže tímto dobrem může být i subjektivní zlo,
ale pouze za předpokladu,
že člověk před vyrovnáním dosáhne konečný cíl.

Udržení pozitivní mysli je základním předpokladem trvalého úspěchu!

Víra - koncentrace - pracovitost - trpělivost - skromnost - pokora.

Myslet - tvořit

Odpočinek - Meditace - Klid

nechtít chtít a nechtít nechtít
chtít nechtít a chtít chtít

Najednou se strana popsala a list byl otočen a je tu nový prázdný list,
přesto je to ten samý papír a už je popsaný bez nějaké zdejší myšlenky.

Buď s Bohem,
mysli na Boha,
pracuj pro Boha,
raduj se s Bohem,
poslouchej Boha,
mluv s Bohem,
dívej se na Boha,
neodcházej od Boha,
dávej Bohu,
ber si od Boha,
buď v Bohu.

Nedávej z cizího,
nedávej ze svého,
nedávej, co jsi dostal od něj,
mysli na sebe a buď šťasten.
Nedělej neuvážlivé akce(dary).

Materialista - užívá si, má málo času
Žák - touží si užívat, ví, že má málo času a že jsou i jiné sféry
Osvícený - užívá si, ví, že má málo času, ale žije v jiné sféře
M - popírá boha, Já
Ž - považuje se za já, tedy ne Já, uctívá Já
O - nepopírá já

SMYSL - smyslné - mysl, pud, touha
        nemyslet - netoužit, nemít pudy ?

Léčená rýma trvá týden, neléčená sedm dní. (nevědomost)

Nejpravdivější jsou pocity. Ač mlčí, přesto k nám promlouvají.

To, že se mysl stává postupem času pozornější není jen k radosti, ale
také je to zkouška, nezačne-li ulpívat na maličkostech.

Osvícení lze dosáhnout zdokonalováním.
Zdokonalení lze dosáhnout osvícením.
Osvícení tedy nelze dosáhnout, ale je výsledkem milosti.

Tělo je jen vibrace.
Tělo je jen způsob pociťování.
Jednoduché cvičení - koncentrace.

Přítomnost některých bytostí u mne trvá dokud trvá moje pozornost
vůči nim, touha, odpor, nenávist, nesympatie, sexuální pud, hodnocení.

Potom a předtím je jen teď v jiné poloze. Minulost je mrtvá, přítomnost
nepoznaná a budoucnost teprve přijde.

Víra mi dlouhodobě nepomůže - stavy pomíjejí.
Bůh je pro někoho jen pojem - je nedokazatelný, ačkoliv existující.
Přítomnost je strhující, schovaná za proměnami - tedy srovnáváním
mezi teď, potom a předtím, tady a jinde.

Nechci nikam jít, chci být tady a teď. Nedotčený, spravedlivý, živý,
zářící.

Mléko je rozlité, tak přeci ještě nebudu rozbíjet vzácnou nádobu, ale
stačí pouze vytřít.

Svoboda nespočívá v tom, co dělám, ale ve svobodném myšlení.

Kde není volba, tam není odpovědnost.

Člověku se staví do cesty to, co považuje za překážky.

Člověk by se neměl snažit o dobro, neboť je to opak zla a bude-li
dobrý, přijde zákonitě i opak, člověk by měl činit jak nejlépe umí
a nesoudit je-li to dobré nebo zlé. Netoužit po dobrém pocitu, dobrý
skutek přinese sladké ovoce i pro jiné. Nemyslet jen na sebe. Kdo je
jen já? Bez ostatních bych stejně nebyl.

Nemlčení posiluje ego. Říkání velkých pravd posiluje ego.
Mlčení posiluje ducha.
Největší pravdy zůstávají nevysloveny, nemohou být vysloveny,
jsou nevyslovitelné.

Stezka je úzká, stačí jeden krok stranou a už není jisté, že dojdeme
cíle.

I myšlenka na Boha nás může odvádět od Něj.

Karma je milost možnosti odpustit.
Neodpustit znamená karmu.
Odpustit znamená milost.
Milost je vysvobození z kola karmy.
Nevědění je příležitost obrátit se k Bohu.
Bez Boha se nelze obrátit k Bohu, to by ego nikdy neudělalo.
Ego je iluze zdání skutečnosti.

Pořád se něco děje.
V podstatě se nic neděje.
Pomíjivost činností-nic se neděje.
I nečinnost je činností-aktivně nečiníme.

Nemoc přichází a odchází.
Nemoc je tam, kde je naše pozornost upoutána ven.
Utrpení, bolest nám pomáhá si uvědomit, že to nejsme my - ta věc, ale
vše co pozoruje.
Kde je naše pozornost, tam je náš osobní Bůh?

Je to tak tiché, přesto to mluví.
Je to tak krásné přesto to okem nespatříš.
Je to tak malé, přesto je to největší ze všeho a nadevše.
Je to tak blízké, přesto je obtížné se k tomu dostat.
Je to jediné, co nelze ztratit, přesto to ztrácíme každým okamžikem.
To nejcennější, a vůbec si toho nevážíme.
To jen jest, ale my se stáváme-stále.
Tam kde ani nic není, tam to je. Láskou. oddaností. Pozornost je
podmíněná předchozími. Ó milosti, není nad tebe. Ne poznání větší.
co nelze ztratit

Sny končí probuzením, ale život jím začíná.

Kdo příliš myslí na budoucnost, nemyslí na přítomnost ani na Boha,
jeho přání nemůžou být splněna. Myslí příliš na jejich splnění,
než aby se postaral o jejich uskutečňování.

Ten, kdo se nestará o přítomnost,
bude mít pravděpodobně špatný/zlý osud.

Ten, kdo se nestará o přítomnost, nestará se ani o budoucnost.
Neboť v přítomnosti leží semeno budoucnosti.

Milost - uvědomění - pochopení - napravení - odčinění.

Kdo příliš touží po přítomnosti druhých, neváží si sebe sama.
Snaží se je připoutat k sobě, ale zůstává sám, protože za mnoho
nestojí.

Pomíjivost
Realita iluze
Pravidelnost (v objevování se nevědomosti a poznání)
Milost - nejsem tělo - vše mimo, kdo jsem?

Uzdrav své tělo a ducha.
Miluj svůj život.

Když jím, tak jím, když spím tak, spím.
Nemít myšlenky, nemít sny.

Udělej mne normálním člověkem
Uschopni mne
Posil mne
Zachraň mne
Ochraň mne
Očisti mne
Děkuji

Můj hlad (hladový žaludek) je mým vlastnictvím.
Až nebudu mít ani to, budu bohatý.

Sex je mentální proces (radostný styk 2 bytostí), pohlavní styk je jeho
vyjádřením. Takže jde o soulad, harmonii?
Jediné vysvětlení mých sex.myšlenek je buď: 1.moje zkaženost, 2.moje
fyzičnost (tělesná přirozenost), 3.moje tělesná připoutanost, 4.myšlenk.
proudy (ovlivnění druhými osobami) a) kvůli mně (karmická shoda), b) pobytem
na této planetě (karma styku s lidmi všeobecně)

Jsem příliš otevřený všemu - důvěřivý. A vytrvalý ve vášni cokoli
opakovat do nekonečna. A tato otevřenost kupodivu ničí odpor vůči
novému - ničí snahu zachovat si to minulé. (Vždyť vše je pomíjivé)

Zlepšit se,
Daří se,
Odpoutat se.

Vědomí získáváme pozorností, soustředěním do duchovního srdce,
bytí nabýváme trpělivostí,
blaženost odděleném jemného od hrubého.
Na prvním místě je milost, na druhém pokora.

Primárním cílem meditace není klid mysli, ale maximální bdělost.
Vědomí ustálené tady a teď je klid mysli.

Když člověku dojde, že vše, co má, vlastně není jeho, ale že to má jen
půjčeno, jak se asi musí cítit? Strašně. Později snad provinile, že si
přivlastňoval cizí majetek. Toto se týká i mého těla.
Proč člověk ztrácí energii pouze při sdělení/pochlubení se s čerstvými
zážitky? Protože nevědomě si přivlastňuje pouze nové poznatky? A staré
rád sdělí - vnitřně pomýšlí na to, že ho za jejich znalost budou
obdivovat? Nové zážitky považuje za výjimečné, které ostatní nemají,
přisuzuje jim tedy až magickou výlučnost, proto při jejich sdělení
z nich udělá obyčejné (tím tyto poznatky ztratí energii výjimečnosti).

Bože, rozhojni klid mé mysli,
zažeň chmury, odzbroj zlost, udrž radost
a dopřej mému srdci spočinutí v tvé náruči.

Tolik utrpení vidět kolem sebe, víra v karmu nepomáhá, snad víra v
karmickou milost, která dává trpět k  procitnutí. Starat se o sebe.

Miluju ho.miluju dostatečně?bez snahy ho nedosáhnu, ale žádná snaha
není dostatečná. Milost je dostačující. Jsem ztracen. Vášně, myšlenky,
touhy, svět, zájmy, ženy, tělo, sex, spánek, omyly. Přemýšlení,
utrpení, osamělost a samota.
Inteligence a touha, cyklus, nutkání, překážky, pozdržení, zapomnění,
usazení. Změna pociťování-mil...

Jak zjistíte, které rozhodnutí je správné, když obě bolí?
Ptejte se Boha.

Nevím, zda ti dám to poslední. Ó, Bože, požehnej tuto radu: Zkus si
uvědomit, to co nelze postřehnout smysly. Když se uklidníš, můžeš to
lépe vnímat. je to s Tebou celý život. To ti pomůže! .I bolest pomůže
překonat a smutek.a zkus se občas usmát, když se zdá, že to nejde.
Dobrou noc a věř tomu.

Každou chvíli mezi obětováním věci, o kterou bojujeme, a obětováním se
- nepřipoutanost.

Dobra myšlenka je posel z budoucnosti. Nezmění náš osud, ale dává šanci
napravit se. Je jen na nás, jak s osudem naložíme. Děkuju všem dobrým
myšlenkám a těm, co je vyslali.

Největší milost je vědomí sama sebe.

Nevědomost o sobě nelze zničit hledáním sebe, ale odstraněním toho, co nejsme.
-
Bůh, láska, vědomí sebe je největší poklad, který člověk má a může mít,
má ze všeho nejdříve a měl by mít na konci i při všem. Jinak nemá nic.

Vědomí sebe je největší milost a Božská láska.

Vědomí sebe je smrt ega a zrození ducha.
Nevědomost o sobě je smrt ducha a zrození v těle a mysli.

Satva, světlo vědomí, budiž požehnána, rozhojněna, milována
a obdarována láskou.

Utrpení vede k odtotožnění od těla, meditace k uklidnění mysli a láska
k cíli naší cesty. To je ovládnutí vasán.

Duše musí zženštět, být pokorná, trpělivá a toužící po Bohu,
rozjímající o sobě a světu.

Nevadí. Věřím, že já, víra, Bůh se spojí v jediné úsilí a dosáhnu svého
cíle. Vše to jsou zatím jen okolnosti, které nemůžu objektivně posoudit
jako přitěžující, pouze jako oddalující.

Zbavit se všeho přitěžujícího.
Milovat pouze druhé.
Milovat, milovat, milovat.
Duch má své důvody, které nechápu.
Dosáhnu toho, po čem toužím.
Jsem jednoduchý, žádám jednoduchou věc.
Lásku, ženu, rodinu, štěstí, klid, sex, moudrost, porozumění, zdraví,
Boha, šíření dobra, víry a naděje, vědomí, poznání, trpělivost
Důsledný a vytrvalý, věřící a milující, klidný, soucitný, s porozuměním
k druhým.
To je vše.

Bůh Ti žehnej, ať Ti ticho i vášeň plní život.
Ať Ti přejí totéž co věčnost a nicota.

Moje utrpení nemá v podstatě pevný základ. Příčinou utrpení je
nepřítomnost žádané kvality nebo kvantity, neboli touha po něčem.
Pomine-li touha, skončí utrpení. Život bývá plný tužeb a tudíž utrpení.
Radost je nevědomé užívání předmětu touhy, který se dostavil po
 dostatečné době, síle a zaměření na předmět touhy. Podle intenzity
a dalších kvalit touhy nastává odpovídající kvantita a kvalita předmětu
touhy, nebo-li plní se nám přání. Nejpodstatnější na trvání předmětu
touhy je doba trvání a kvalita touhy a intenzita a doba, po kterou
 předmět touhy užíváme - jinak řečeno dál toužíme po jeho užívání
a navíc vytváříme karmu užívání a závislost na daném předmětu(touhy).
Karmický vliv okolí(osob a jevů) je účinný zejména pro neuvědomělé
bytosti, které se nechávají nevědomě strhnout okolím k vytváření další
karmy.
Touhy jsou dobré z jednoho důvodu. Jsou příčinou utrpení, které pomáhá
soustředit mysl na jedno místo a uvědomit si sebe sama odlišného nebo
spíš netotožného s tělem.

Když se něco zničí, pokazí, rozbije, lidé obykle nadávají. Ale můžou
poděkovat, že jim ta věc sloužila až do konce. Jako například když
vyhazuji použitý sáček čaje do koše - můžu poděkovat.

Největším štěstím může být plnění cizích přání. I vlastní přání mohou
být cizími. Pokud jim dáme čas, necháme je vychladnout a splníme je pro
dobro druhých i pro svoje vlastní. Ovšem nevím, co je dobrem, jestli je
to plnění přání nebo něco jiného.

Občas vidím jak je všechno marné, zbytečné, pomíjející. Ale na druhou
stranu toužím po těch věcech (jídlo, sex, majetek, požitky, pociťování)
tak silně, až jsem z toho nešťastný, rozmrzelý a nevážím si tolika
věcí, které právě mám. Mnoha věcí ani neumím užívat rozumně, s mírou,
pravidelně a současně mírně.
Nevím, jestli pouhé pociťování a myšlení zvláštních vjemů, pocitů,
myšlenek, zážitků mi nějak pomůže k osvícení. Bůh je všemocný, ale
můžu snad vystoupit ze zákonitostí dosažení osvícení? Můžu jít jinou
cestou, než šli ostatní osvícení?
(Žádného osvíceného člověka jsem nepotkal nebo spíš nepoznal, ale
každý, kterého jsem v životě potkal, byl osvícený alespoň tu chvilku,
kdy byl se mnou.)
Nevím, jestli můžu vystoupit ze zákona karmy a všech zákonitostí
a domnělých nesmyslů tohoto světa.

Radost není podmíněná životem v těle ani žádnou okolností ani splněním přání.

Život je nekonečný stav, zastíněný procesem neustáleho rození a umírání.
Iluze je neskutečný stav, nestálý, pomíjející.
Pravda je neodkladná, nepodmíněná, nezlomná a mnohosměrně logická hodnota,
 kterou je skutečný život a jeho důsledky, ale i důsledky pomíjivého života.
Jen trvání pravdy pomíjivého života je hodnotné jako hodnota vstupenky na film,
 na který koukáte v kině. Netrvá příliš dlouho, ale můžete si to užít.

Napadlo mně, že život je krásný, když je pro koho žít,... 
 že když není pro koho žít, tak alespoň pro sebe, vždyť i my jsme lidé...tak proč nežít i pro sebe. Když bude někde dáno pro koho žít, určitě se to objeví, tak jako počasí na obloze. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se dá najít si někoho, jen chtít, ale jsou lidé, kteří tvrdí totéž o něčem jiném, co zas ti první nedokážou. Myslím, že je to každému dané, nakolik může určité věci ovlivnit. Takže myslím, že je krásné, když je buď pro koho žít nebo když je pro co žít nebo když člověk žije a je třeba jen a jen spokojený s žitím.