Jednotka Individuální Protekce

Šedesátník z kóma probuzen,
nechtěně covid tématem.

Čtyřsté lůžko jipky,
staří ohrožují chřipky,
epidemie napadá rezervy,
lůžka—vládní konzervy.

V tomhle hovně,
nasadí bílého koně—
slovo primáře—
svatozář bez tváře:
Pohled jinam
mír není tam,
a zpět k novináři—
bez svědomí jenom září.

Řešení se nebojí,
hrozbu rezervě odpojí.
Vyhrabat se z hnoje:
“Lůžko, tu je!“

Proč mne tohle jenom sere,
kde se ve mne zloba bere.
Kvóty na rezervy?
Já mám nervy.

S covidem jsou nové časy,
bezmocní bez politické váhy.
Nemoce jsou drahý —
pojistky nechtějí na triko
nadměrné zdravotní riziko.

Pro mladé – Bezpečný vesmír,

nad šedesát překážet nesmí.

Pane, to lůžko uvolníte.
vyššímu dobru se podrobíte.
Je to vaše morální povinnost,
života máte už tak dost!

Doktůrek radostí září,
uvolní lůžko, ukončí stáří,
od přístrojů nepotřebné odpojí,
euthanasie lékaře nebolí.

Prozatím testují lidské stádo,
co sežere a co nemá rádo.

Kdo má dnes ještě svobodnou vůli?