Chad říká:
„Vzpomínky nejsou minulost,
že z nich stavím – most.“
Slovo po slovu
mířím jimi k domovu.
Prapředek truhlář hladil prkna,
v hoblíku zbyla vzpomínka pěkná.
Děd bavič a hlavně zámečník,
za jeho příjmení dík.
Ten druhý zůstal sám,
když on tak i já tohle dám.
A děda, co mne vzal za vnuka,
z perníku z Pardubic
nezbylo nic,
vzpomínek na dědu
o to však víc.
Babi mi pletla svetry,
chránily před chladem, větry.